Potemnělá svíce

Muž měl malou dceru, byla jedináček a on ji velmi miloval. Žil jen pro ni, byla pro něj jeho život. A tak, když dcera onemocněla, zkoušel snad všechny nejlepší doktory, avšak holčičce bylo stále hůře. Muž se tím stal téměř posedlý, udělal by cokoliv, aby jeho dcera byla opět zdravá a šťastná.

Všechny jeho snahy byly marné a děvčátko nakonec zemřelo. Otec tím byl naprosto zničený, stal se z něj zahořklý samotář, přestal se vídat s přáteli, odmítal každou nabídku která by ho mohla z jeho smutku vytrhnout.

Jednoho dne se mu zdál sen. Byl v nebi a díval se na dlouhý průvod všech malých dětských andělů. Šli v nekonečné řadě okolo Velkého trůnu na kterém seděl Bůh. Každý malý andělíček byl oblečený v bílém a nesl zapálenou svíčku. Po chvíli si všiml, že jeden andělíček má svoji svíci temnou. Pak ji poznal, andělíček s vyhaslou svící byla jeho vlastní dcera. Prodral se k ní skrze dav a sevřel ji v náručí. Poté se zeptal: "Jak je možné, že tvá svíce jako jediná nehoří?"
"Tatínku, já jí často zkouším zapalovat, ale tvé slzy ji vždy znovu uhasí," řekla mu dcera.

Hned poté se probudil z jeho snu. Zprávu od jeho dcery pochopil jasně a její účinek byl okamžitý. Od toho rána už neodmítal své přátel, ani neodmítal jejich pomoc. A svíce jeho dcery v nebi už navždy hořela.